Společně jsme silnější. Spojujeme LGBT+ lidi napříč celou republikou

ROZHOVOR 

Veronika Dočkalová – koordinátorka regionálních aktivit spolku Prague Pride

Jaká je podle tebe situace kolem LGBT v České republice?

Za posledních deset let, kdy se tématem LGBT+ zabývám, pozoruji určitě výrazné zlepšení. Zásluhu na tom mají i známé osobnosti a celebrity, které se veřejně outují a společnost je tak stále více akceptuje. Zvětšuje se také podíl LGBT+ témat ve filmové tvorbě. Role queer lidí se dnes objevují už v téměř každém filmu nebo seriálu. Právě to, dle mého názoru, může pomoci zejména mladým lidem v období, kdy řeší svůj coming out a přijetí. Díky bourání stigmat ve společnosti se mohou snáze identifikovat a přijmout to, kým jsou v nějakém důstojnějším a pozitivnějším světle, než tomu bylo třeba jen pouhou dekádu nazpět.

Na druhou stranu se u nás stále dějí věci, které jsou poměrně nešťastné v porovnání se situací v jiných státech. Počínaje limitujícím registrovaným partnerstvím, přes minimální právní ochranu homoparentálním, jinak řečeno duhovým, rodinám, až po absolutně příšernou sterilizace jako podmínku pro uznání tranzice.

Jak bys definovala komunitní práci? 

Myslím si, že komunitní práce je jedním z mála nástrojů, který má opravdový potenciál měnit společnost, potažmo svět. Komunita je společenství více lidí, kteří vytvářejí hodnoty společnými silami. Aspekt vzájemné péče a přemýšlení nad tím, jak společně zlepšit svět vnímám jako obrovskou příležitost. 

V čem tkví kouzlo komunitní práce?

V jednoduchosti a přirozenosti. My lidé jsme společenští tvorové a už od narození naše přežití závisí na druhých. Proto je pro nás tak přirozené vytvářet si sociální sítě a vazby, což je zároveň pro dosažení cílů ve společnosti maximálně efektivní nástroj.

Jaký je tvůj cíl směrem k spolupráci s regionálními organizacemi, komunitami nebo vznikajícími spolky?

Jako pomyslnou metu vnímám to, aby v každém městě, obci či vesnici existovala nějaká možnost pro LGBT+ lidi připojit se k nějaké komunitě nebo společenství. Ideálně, aby nějaké takové místo bylo ve všech krajských městech. Ať už to bude nějaký spolek, podnik nebo jen skupinka lidí, kteří spolu jednou za měsíc vyrazí třeba na piknik.

Co od tebe zájemci o práci v regionech mohou očekávat, s čím jim dokážeš pomoci?

Obrátit se na mě může každý, kdo má za cíl něco ve svém okolí změnit, začít nebo hledá další lidi, ke kterým by se mohl přidat. Často se na mě obrací LGBT+ lidé s tím, že jsou v jejich okolí znevýhodněni nebo nemají síť podobně naladěných lidí, s kterými by mohli trávit čas. Umím jim pomoci s napojením na další organizace nebo spolky, doprovázet je při procesu vymýšlení toho, co by chtěli realizovat a také nabídnout poradenství, jak dosáhnout stanovených cílů.

Jmenovala bys nějaké úspěchy, kterých si v rámci své pozice v uplynulých letech dosáhla?

Velkou radost mám z toho, kam se posunula popularita Slavex Pridu, s jehož začátky jsem pomáhala. Byla jsem i u zrodu Brněnského Pride Weeku a pomáhám s realizací Pridu v Mostě, který se bude letos konat poprvé. Potěšilo mě také podílet se na propojení LGBT+ lidí a spolků v Ostravě, kteří se spojili dohromady a usilují  to, aby se Ostrava stala skutečně LGBT+ friendly městem, jak kdysi dávno deklarovala na svých webových stránkách.

Napsala jsi příručku Společně jsme silnější. Pro koho je určená a co se v ní zájemci mohou dozvědět?

Je pro všechny LGBT+ lidi, kteří mají zájem, aby byl jejich život pestřejší a možná i trochu okořeněný aktivismem. Jednoduše řečeno, aby mohli být součástí proudu, který je jim blízký. Je to vlastně taková kuchařka – návod, jak spolu komunitně žít a co dělat pokud cítím, že v mém okolí chybí osvěta nebo chci založit nějaký spolek či uspořádat akci.

Proč tvůj program nese označení powered by #ozvise? 

Je to proto, že práce v regionech se stala součástí projektu #ozvise, který je orientován na problematiku předsudečného násilí. Nápad na jeho vznik vzešel z reflexe společnosti, která závažnost situace kolem předsudečného násilí často zlehčuje a zpochybňuje. Nemáme moc způsobů, jak postihovat předsudečné násilí, chybí legislativa a stát argumentuje tím, že to je zbytečné, protože zločinů je málo. Jenže ono jich je reálně jen málo hlášených. Lidé se útoky bojí hlásit, nevěří orgánům státní správy a často své zkušenosti s násilím bagatelizují. Hlavním cílem projektu #ozvise proto je zvednout povědomí o předsudečném násilí, a tím i přispět k tomu, aby bylo více předsudečně motivovaných útoků nahlášeno a díky tomu mohla být do budoucna zlepšena legislativa. Základem je, aby si lidé byli vědomi toho, že není v pořádku, aby je někdo napadal a jinak obtěžoval proto, že jsou queer a vysvětlit jim, proč je potřeba každý útok hlásit. Když je člověk sám zahnán do kouta, tak se bojí jednat a nikdo ho neupozorní na vážnost situace. I tady je síla v komunitě. Komunita = síť opory a zpětná vazba od lidí, kteří dokáží lépe identifikovat to, že jste obětí předsudečného násilí a motivovat vás s tím něco udělat. Proto je důležité naši práci dostat za hranice velkoměst a rozšiřovat strategicky síť pomoci a vzájemné podpory. Chceme jako lidskoprávní organizace více emancipovat LGBT+ lidi, aby se spojili, protože společně jsme silnější. 

---

* Projekt #ozvise vznikl za účelem pomoci obětem předsudečného násilí, upozornit na potřebu útoky hlásit a informovat oběti o možné formě pomoci a podpory ze strany státu. Realizován je ve spolupráci spolku Prague Pride, organizace In IUSTITIA, spolku Queer Geography a Národního ústavu duševního zdraví a financován z programu Evropské unie Práva, rovnost a občanství (2014-2020). Více na www.ozvi-se.cz.