Na Instagramu, TikToku a Youtube má statisíce sledujících, pod pseudonymem NotSoFunnyAny se věnuje se nevšednímu make-upu. Na svých platformách tvoří prostor k dialogu o důležitých společenských tématech a mladým lidem dává odhodlání k tomu, aby byli sami sebou. Pro mnohé je virtuální kámoškou, a možná právě proto obdivuje práci mentorů a mentorek v online poradně Sbarvouven.cz. Influencerka Anežka se s námi rozpovídala o tom, proč nemá ráda škatulky a proč je pro ní důležité veřejně vystupovat jako LGBT+ ally.
Je obecně známo, že ve společnosti vůči LGBT+ lidem panuje celá řada předsudků. Setkáváš se s nějakými předsudky i ty?
Setkávám se s tím dennodenně. Mám vlastní kosmetickou značku, kde se schválně snažím zapojovat i kluky, kteří se rádi líčí. Přicházejí mi pak komentáře, u kterých žasnu. V téhle době pořád existují lidi, kteří to vůbec nepobírají. Osobně si myslím, že někteří mají problém přijímat věci, které neznají. To se netýká jen LGBT+ lidí, ale i lidí jiných ras a podobně. Kéž by si všichni všímali hlavně vlastního života a neřešili tolik ostatní.
Miluju New York, kde už mají
většinu témat, která u nás řešíme
až teď, dávno vyřešených.
S jakým nejbizarnějším předsudkem vůči sobě ses v poslední době setkala?
Zrovna nedávno jsem přidávala vtipnej TikTok a obdržela jsem komentář typu: „Měla by ses přestat chovat jako teenager, najít si muže a začít se starat o domácnost.“ Proč, proboha? Přesně to vnímám jako zašlej stereotyp, jak by se měly ženy chovat, a pokud se tím někdo neřídí, tak to nedokážou pochopit. Je to možná i tím režimem, ve kterým jsme tu dlouho žili. Já například miluju New York, kde už mají většinu témat, která u nás řešíme až teď, dávno vyřešených. Je to obrovská metropole, kde se denně potkávají lidé různých národností a barev pleti, a identitu, orientaci ani vzhled ostatních nikdo neřeší. Vadí mi vlastně i samotný labeling, vytváření nálepek a škatulek, aby se dali lidi, kteří se nějakým způsobem liší od většiny, snadno označit.
Nemáš ráda labeling, ale kdyby ses měla nějak zaškatulkovat ty sama, tak jak se vlastně identifikuješ?
Sama o sobě vždycky říkám, že jsem takový „divnočlověk“, protože jsem už od mala moc nezapadala. Věčně jsem byla středem posměšků pro můj osobitý styl oblíkání i života. Taková černá ovce společnosti. A myslím, že i právě díky tomu, že vím, jaké to je nezapadat, se lépe dokážu vcítit do situace ostatních. I když si asi nedokážu představit, v jaké míře to může být třeba pro LGBT+ lidi obtížné, když neustále čelí kritice a nenávisti.
Divnočlověk – takže myslíš, že by na tebe tedy seděl výraz “queer”?
Vlastně jo. Mně jsou v tomhle blízké třeba Lady Gaga nebo Nikkie Tutorials, které dlouhodobě sleduji a jsou mými vzory. Přijde mi, že u nás chybí známí lidi, kteří by se zapojovali podobně jako ony. Tady jdeme jednou za rok na průvod a tím to končí. Bylo by fajn lidi, kteří jsou něčím odlišní, podporovat více. Myslím, že když má někdo srovnané životní hodnoty, je to pro něj velmi přirozené. Naopak lidi, kteří mají mindrák, mívají s jinakostí problém. A pořád je tu i hodně těch, kteří mají uvažování poznamenané minulým režimem.
Influencer prostě musí být
ready na to, že si bude na ulici
povídat s lidmi.
Teď jsi velmi úspěšná na sociálních sítích. Jak hodně to ovlivňuje tvoje vztahy a osobní život? Zmínila jsi, že dřív tě lidi nepřijímali. Změnilo se to?
V tomhle se to otočilo o 180 stupňů. Myslím, že úspěch mi osobní život dost ovlivnil. Hlavně to přátelství. I když já teď vlastně moc kamarádů nemám, jsem v takovým uzavřeným kruhu, a když pak přijde někdo novej, bojím se, jestli to není jen kvůli tomu, co dělám. Ne, že bych se snad považovala za nějakou hvězdu – jsem prostě virtuální kamoška pro ty, co to zrovna potřebují. Ale abych k sobě vyloženě někoho pustila do přátelského kruhu, tak to se bojím, jaký má kdo úmysly. Bohužel jsem se takhle už několikrát spálila. Tím, že jsem influencer, se ode mě něco očekává. Lidi o mně ví hodně věcí, udržet si nějaké soukromí bývá obtížné. Úplně introvertní člověk tohle dělat nemůže. Znám spoustu lidí, kteří na tuto práci nejsou stavění, nedělá jim to psychicky dobře. Ale já jsem tak spokojená. Se mnou se například cizí lidi na ulici běžně baví stylem, jako kdyby mě znali. Influencer prostě musí být ready na to, že si bude na ulici povídat s lidmi.
Myslíš si, že přijetí LGBT+ lidí většinovou společností sociální sítě spíš pomáhají, nebo škodí?
Myslím, že v téhle době spíš pomáhají. Třeba TikTok, ten se teď dost proměnil a poslední dobou se jeví jako skvělá necenzurovaná platforma, na kterou se dostávají nejrůznější, i menšinová témata.
Vyoutoval se ti někdy někdo?
Mně osobně ne, ale bavili jsme se s mým hodně dobrým kamarádem, jak on svůj coming out prožíval a jak to měl složitý. Bylo pro mě strašně zajímavý slyšet to z jeho strany – jak reagovali třeba rodiče nebo kamarádi. Takže i v dnešní době to bývá těžký. Proto jsem moc ráda za to, co vy děláte, třeba s poradnou Sbarvouven.cz. Já jsem si o tom četla a považuju to za strašně důležitý. Sama v mých Girl talks, kde se bavím otevřeně úplně o všem, vidím, jak extrémní je počet mladých lidí, kteří si nemají s kým promluvit. Nejradši bych prošla nějakým kurzem, abych jim všem mohla nějak pomoct – nejen si pokecat, ale třeba někomu fakt změnit život.
Do poradny nám píší třeba i hodně mladí lidi z malých měst i vesnic, kteří ve svém okolí nikoho queer nemají. Co bys takovému člověku vzkázala?
Buď sám sebou! Vím, že se to lehce říká a hůř dělá, navíc když je člověk v netolerantním prostředí. Já mám okolo sebe lidi, kteří by mě v čemkoliv podpořili, a mrzí mě, že to tak nemají všichni. Zapírat se ale vede k těm nejhorším problémům. Nejdůležitější je sám sebe přijmout.
U nás pořád dost dětí vyrůstá v dětském domově,
přitom je tu spousta queer párů, co by je chtěly.
Chodíš na festival Prague Pride?
Jo, chodím! A taky jsem měla to štěstí být už dvakrát na pridu v New Yorku. Musím říct, že pokaždé se na pridech cítím vítaná. A myslím, že je to právě kvůli té extrémně pozitivní energii účastníků.
Když bys měla srovnat pride v Praze a v New Yorku, tak v čem se to liší?
Tak je logický, že v New Yorku je to o dost větší dav lidí – jakože fakt o hodně větší dav. Ale tou energií je to vlastně stejný. Já osobně jsem z našeho pridu strašně nadšená, protože to má každým rokem větší a větší ohlasy. Už teď je cítit ve společnosti změna, a myslím, že to bude jen lepší a lepší. A strašně si přeju, aby se změnily zákony o gay a lesbických rodinách a možnosti adopce. U nás pořád dost dětí vyrůstá v dětském domově, přitom je tu spousta queer párů, co by je chtěly.
Myslíš si, že celebrity a influenceři mohou pomoct?
Určitě ano! Tihle lidé udávají trendy a jak já říkám, existují debilní trendy a super trendy, který mohou věci pozitivně ovlivnit. Známí lidi určitě mají v tomhle ohledu velkou sílu a šanci změnit věci k lepšímu.
Kolik ti bylo, když jsi zjistila, že existují “teplí” lidi?
To je strašně dobrá otázka! Já to věděla už relativně brzo, třeba od první třídy. Vím, že ještě na základce jsem měla kamaráda, kterej se dost trápil se svou identitou. Později ho nechali převést do zvláštní školy, protože byl údajně “divnej“. Když se pak vrátil, tak jsme se k sobě zas vrátili, poslouchali společně hudbu, pařili, navzájem se líčili atd… Vlastně si nevzpomínám, že by mi tohle někdo musel někdy vysvětlovat. Ale asi je to ovlivněno i tím, že jsem z Prahy.
Máme nad námi v bytě dva gay sousedy,
kteří jsou spolu už přes 20 let, a ti mi občas vyprávěj,
jaký to kdysi bylo. Že něco jako gayové/lesby
vůbec nesmělo existovat.
Často se setkáváme s názorem, že dětem pleteme hlavu. Co si o tom myslíš?
To si myslím, že je úplnej nesmysl. Děti jsou strašně otevřený, intuitivní bytosti, který chtějí znát všechny informace. Jsou hodně inteligentní a to, že existují i lidi, kteří se něčím liší, si snadno přeberou.
Jak myslíš, že se společnost posunula co se týče vnímání LGBT+ lidí za posledních 10 let?
Já si osobně myslím, že tam je obří skok, a jsem za to moc ráda. Ta změna je fakt extrémní. Máme nad námi v bytě dva gay sousedy, kteří jsou spolu už přes 20 let, a ti mi občas vyprávěj, jaký to kdysi bylo. Že něco jako gayové/lesby vůbec nesmělo existovat. V tom mi to přijde krásný, že se sice bavím s člověkem, který ještě nedávno žil v době, kdy nemohl nic, ale pak se podívám, jak jsme se posunuli. Věřím, že se to bude i nadále měnit – lidská práva a láska budou to hlavní!
Na rozhovoru se podíleli Hynek Toman, Daniel Zikmund a Kateřina Pacandová