Svůj život zasvětil hlavně komerční tvorbě. Ta ale často svazuje jeho tvůrčí svobodu. Proto se rád pouští také do filmových projektů, kde má možnost se více realizovat. To se mu splnilo s novým celovečerním snímkem Kam motýli nelétají, který bude mít premiéru 16. května v pražském kině Lucerna. Na filmu se Roman Němec podílel jako režisér, producent a scénárista. Povídali jsme si s ním o tom, co stálo za vznikem filmu, proč se děj odehrává v jeskynních komplexech a také jakou roli a proč v něm sehrálo LGBT+ téma.
Mohl byste čtenářům ve zkratce přiblížit děj filmu Kam motýli nelétají?
Pokusím se moc nespoilovat. Pozornost diváků zaměřujeme na dvě postavy, které jsou vůči sobě poměrně dost vyhraněné. Jednou je problémový student před maturitou Daniel, který má pocit, že mu nikdo nerozumí. Sociálně se separuje, má problémy doma i ve škole. Proti němu stojí jeho třídní učitel Adam – gay žijící na malém městě, tající svou orientaci. Každý z nich si vytváří svou bublinu, do které se uzavírá a velmi neochotně z ní vystrkuje nos. Tyto dvě postavy v určitou chvíli vezmeme a uvrhneme do jakéhosi paralelního izolovaného světa, kde jsou odkázáni jen sami na sebe a odstřiženi od každodenní reality. Diváci mohou sledovat, co to udělá jednak s jejich vzájemným vztahem, ale také s jejich vyhraněnými postoji, které do té doby zastávali.
Zaujal mě název filmu. Proč motýli? Je za tím nějaká symbolika?
Úplně na začátku jsme stáli před otázkou, kam naše dvě hlavní postavy odizolovat tak, aby to bylo uvěřitelné, ale abychom se zároveň stále pohybovali v rámci reality. Vznikla tak myšlenka přesunout děj do podzemí a vytvořit jeskynní svět, kde jsou propasti, vodní toky, jezero, labyrinty chodeb a podobná místa. Přemýšleli jsme, jak vyjádřit charakter takového světa, a tak vznikl název Kam motýli nelétají. Nicméně motýli sehrávají roli na úplném konci filmu, kdy tvoří jakýsi symbol spojení mezi naším pozemským a podzemním světem. Motýli jsou vnímáni jako něco barevného, radostného, na co jsme zvyklí v našem pozemském světě, a co v podzemí chybí. Jakým způsobem to je vyjádřeno, na to si diváci musí počkat až do kin.
Hlavními postavami snímku Kam motýli nelétají jsou problémový student Daniel a třídní učitel Adam
Byla separace protagonistů jediný důvod, proč jste děj přesunuli do jeskyní?
Přiznám se, že když jsem psal první verzi scénáře, o jeskyních jsem nevěděl vůbec nic, což svým způsobem bylo fajn, protože jsem nebyl ničím limitován. Pak ale nastala fáze, kdy jsme museli najít lokace pro natáčení. Několik měsíců jsme prolézali nejrůznější jeskyně v tuzemsku, i ty které nejsou běžně přístupné. Po první expedici do těch nejhorších jeskyní na severní Moravě jsem půlku scénáře přepsal, protože jsem pochopil, o čem ten svět ve skutečnosti je. Ze začátku jsme se báli, že to bude nudné, že divák nevydrží tak dlouhou dobu pobývat ve tmě, ale později se ukázalo, že jeskyně jsou velmi zajímavým prostředím pro sledování vývoje vztahů. Koneckonců o tom, co dělá s lidmi dlouhodobý pobyt ve tmě a jak začne mozek fungovat jinak, vznikla už spousta knih. Film se nám nakonec podařilo natočit v pěti různých jeskynních komplexech, ve kterých jsme našli vše, co si scénář vyžádal. Včetně atypických věcí, o kterých nám speleologové říkali, že za nimi budeme muset na Nový Zéland. Náš film je v tomto směru zcela unikátní, protože i světové filmy, které se odehrávají v jeskyních, se z velké části točí ve studiu. My jsme v podstatě všechno točili v autentickém prostředí reálných jeskyní, kde divák může vidět každý výdech a každé zrnko prachu.
Je potřeba si uvědomit, že sexuální orientace je jedním z mnoha charakterových rysů postavy tak, jak je napsaná. Herec musí pokrýt úplně všechny.
Do jedné z hlavních rolí jste obsadil herce Daniela Krejčíka, který je známý i pro svůj vztah s partnerem Matějem Stropnickým. Je Danova identita pouze náhodou nebo to v jeho zařazení do filmu sehrálo nějakou roli? Například v podobě poradenství Jiřímu Vojtovi, který se ujal postavy gay učitele?
To určitě ne. Spíš naopak, Jiří Vojta by mohl radit Danu Krejčíkovi. Jiří je před kamerou o něco zkušenějším hercem než Dan. Pro toho to byla vlastně první skutečná filmová role. Nicméně podstatnější je, že pro Jiřího postava učitele Adama nebyla nová. On si ji zahrál už ve filmu O otci. Film Kam motýli nelétají je takovým vzdáleným pokračováním příběhu tohoto filmu, i když na něj navazuje pouze tím, že převzal postavy učitele Adama a jeho partnera Davida, který zde ustoupil trochu do pozadí. Jiří Vojta tu postavu velmi důvěrně znal a velmi přesně věděl, co od něj budu chtít, takže žádné poradenství tentokrát nepotřeboval.
Stejně si ale pohrávám s myšlenkou, že Daniel Krejčík je v reálném životě gay a ve filmu sehrál heterosexuálního muže. Proto bych za tím viděla pomyslné boření mýtu o tom, že queer postavy by měli hrát výhradně LGBT+ lidé. Není to tak?
Předně bych lehce zpochybnil to, že si zahrál heterosexuálního muže. Ale to zase zabíháme tam, kam bych nechtěl. Určitě si nemyslím, že identita herce je podstatná pro ztvárnění role. Je potřeba si uvědomit, že sexuální orientace je jedním z mnoha charakterových rysů postavy tak, jak je napsaná. Herec musí pokrýt úplně všechny. Když se podíváme do světové filmové tvorby, velké postavy z LGBT+ komunity si ve většině případů zahrál slavný heterosexuální herec, Tomem Hanksem počínaje. Není vůbec podstatné, jakou sexuální orientaci herec má, ale aby dokázal pro diváka uvěřitelně vyjádřit charakterové rysy. Nikdo se asi nepozastaví nad tím, že sériového vraha bude hrát herec, který za sebou nemá kriminální historii.
Výroba byla narozdíl od klasického natáčení specifická v tom, že jsme točili ve velmi nepřístupných, podzemních prostorách, říká Roman Němec
Můžete popsat proces, který stál za zrodem základní myšlenky filmu?
V roce 2016 jsme s dramaturgem Martinem Bezouškou pracovali na úplně jiném scénáři filmu s gay tématikou, který se jmenoval Osudové mimoběžky. To byla taková moje srdeční záležitost, z velké části můj životní příběh. Dělali jsme na tom poměrně hodně dlouho. Nicméně státní fond kinematografie bohužel tento projekt, tuším v roce 2018, zmrazil. Film nešel do realizace. Byli jsme z toho hodně zklamaní, protože na tom byla odvedena spousta práce a zapojená spousta lidí. Tenkrát jsem prohlásil, že se záměru natočit film s LGBT+ tématikou v Česku nechci vzdát, a že napíšeme něco produkčně jednoduššího bez podpory státu. To jsem si ještě tenkrát naivně myslel, že natáčet v jeskyních bude jednodušší. Měl jsem v šuplíku námět, který sledoval velmi nerovný vztah dvou lidí a na tom začal vznikat náš scénář. Projekt byl víceméně náplastí za to, že jsme nemohli natočit Osudové mimoběžky.
V Česku vzniklo pár filmů, ve kterých když už se objeví postava gaye nebo lesby, je vykreslovaná pohledem mainstreamového diváka.
Můžete více rozvést proč byl původní film zmrazen?
To nemůžu, protože já se na rozhodnutí nepodílel. Nicméně… já se celý svůj dospělý život věnuji sledování a analýze tématu LGBT+ z pohledu filmové tvorby. Názory většinové společnosti, a zvláště pak v Česku, jsou stále velmi znepokojivé. Když čtu některé komentáře, tak mě až mrazí. Myslím si, že je strašně důležité, abychom se snažili veřejné mínění ovlivňovat. Mám takový názor, že zásluha posunu názorů u mladé generace nepatří učitelům, ani politikům, ale popkultuře. Je naprosto běžné, že umělci z LGBT+ komunity jsou většinovým publikem přijímání přirozeněji. Když se podíváme na jakýkoliv novodobý seriál na Netflixu, tak snad nenajdeme žádný, kde by aspoň jedna hlavní postava nebyla queer. A to je dobře, protože pohled na tyto lidi začíná být díky tomu realističtější.
Jak vy osobně vnímáte českou kinematografii v souvislosti s LGBT+ tematikou?
V Česku vzniklo pár filmů, ve kterých když už se objeví postava gaye nebo lesby, je vykreslovaná pohledem mainstreamového diváka. Producenti se asi bojí, že jinak film nebude přijat. Většinou z toho vyjde nějaká karikatura, která s reálným charakterem postavy nemá vůbec nic společného. A tomu jsme se chtěli vyhnout. Roli filmu v ovlivňování veřejného mínění a vztahu k menšinám považuji za velmi důležitou. Opravdu moc nechápu, čeho se producenti, distributoři a koneckonců i státní fond v Česku tak bojí, když většina těchto filmů ve světě profituje právě z návštěvnosti mainstreamového diváka. Česká kinematografie LGBT+ tématiku naprosto vytěsnila, a to mi vždy hodně vadilo. Ale to se netýká se to jen LGBT+ témat. České kinematografii chybí třeba i dobrodružné žánry.
Stojí za zařazením LGBT+ tématu v podobě gay učitele do tohoto celovečeráku ještě další důvod než jen absence těchto postav v českém filmu? Protože jste to v týmu určitě dost probírali…
Kam motýli nelétají se snaží nabourávat určité stereotypy vnímání LGBT+ lidí. Zároveň se snažíme otevřeně mluvit o konfliktech, které z toho mohou vyplynout, a které známe z reálného života.
Hlavní postavy se dostanou do izolovaného světa, kde jsou odkázaní jen sami na sebe a odstřižení od každodenní reality
V traileru sledujeme dialog učitele Adama a studenta Daniela, který se proti učiteli vyhrazuje tím, že ztráta “teplého” učitele a divného studenta jistě nemůže být náhoda… V divácích to může evokovat pocit zažitého stereotypu o gayích jako o někom, kdo se chytí každé příležitosti svést stejné pohlaví. Jak jste právě se stereotypy o gayích, ale i obecně o LGBT+ lidech ve filmu pracovali?
Je to pravda, jde o jeden ze stereotypů, které se ve filmu objevují. Opravdu nechci zabíhat do detailů, nicméně zajímavé je to, že Adam, jakožto gay učitel na malém městě, si svoje soukromí přísně střeží. Než aby se snažil působit na studenty a ukazovat jim, že některé věci jsou naprosto normální, části těch stereotypů se podřídil a oddělil soukromí od působení v roli učitele. To si myslím, že je ještě pořád velmi častá věc a zároveň velká škoda, protože kdo jiný než učitel by měl ovlivňovat svým jednáním mladou generaci.
Můžeme to, jak s naznačenými stereotypy ve filmu pracujete, vnímat jako pomyslné zrcadlo toho, jak LGBT+ lidi vnímá česká společnost?
Myslím si, že to tak je, ale neomezoval bych to jen na českou společnost. I když je pravda, že u nás je v porovnání s jinými zeměmi situace výrazně horší. Pokud člověk píše scénář, vychází z vlastních zkušeností. Žijeme v Česku, takže se potkáváme s lidmi v Česku a těch zkušeností se za ty roky posbírá poměrně dost. Řekl bych, že náš film je po této stránce velmi věrná projekce reality.
První natáčecí den proběhl 1. února 2020, těsně před vypuknutím covidového šílenství.
Jak vaše dílo vznikalo?
Výroba byla narozdíl od klasického natáčení specifická v tom, že jsme točili ve velmi nepřístupných, podzemních prostorách, což si vyžádalo jednak spoustu povolení, ale také nestandardní postupy. Štáb a herci museli mít speciální výcvik, aby se do prostor vůbec dostali. Technika musela být často rozebrána do posledního šroubku, aby se vešla do vodotěsných barelů, které tam pak speleologové pronesli. V hlavním natáčecím měsíci, což byl listopad roku 2020, jsme téměř měsíc neviděli denní světlo. Ráno za tmy jsme vlezli do jeskyní a večer v deset jsme vylezli. Pro všechny to bylo hodně náročné, myslím, že to je důvod, proč se v jeskyních filmy netočí.
Partnerem filmu je internetová poradna Sbarvouven.cz která pomáhá LGBT+ lidem s jejich sebepřijetím zároveň přiznáním své identity. Mohl byste přiblížit, proč jste se rozhodli do této spolupráce jít a jak vznikla?
Předně musím říct, že náš tým velmi oceňuje to, co poradna Sbarvouven.cz dělá. Myslím si, že je to hodně důležitá věc a je dobře, že právě v Česku taková platforma funguje. Tím, o co usiluje film v dramatické rovině, se zároveň zabývá poradna v reálném životě. Když se možnost navázat spojení naskytla, přivítali jsme ji. Je důležité, abychom se ve společném úsilí podporovali.
Pracovalo se vám na filmu dobře? Jaké bylo natáčení?
Těžké, hodně těžké. První natáčecí den proběhl 1. února 2020, těsně před vypuknutím covidového šílenství. Když to pak v březnu přišlo, vůbec jsme netušili, co nás čeká a už vůbec ne jak dlouho to potrvá. Projekt to poměrně dost zkomplikovalo, nehledě na to, že covid nebyl zdaleka jedinou neočekávanou překážkou. Během natáčení jsme totiž absolvovali povodně, celá lokace zmizela pod vodou. To bylo v říjnu 2020, týden před zahájením hlavního natáčecího bloku v jeskyních. V tuhle dobu jsou povodně ještě k tomu naprosto neobvyklé, za poslední desítky let se nic takového nestalo. Dostali jsme se do velmi zoufalé situace, protože nám skončila povolení, která jsme velmi těžko získávali a nebyla možnost je prodloužit. Začínaly totiž tzv. netopýří uzávěry, kdy jsou jeskyně uzavřené kvůli zimování netopýrů. Projekt tím dostal smrtelnou ránu. Naštěstí Správa jeskyní ČR byla velmi vstřícná a požádala o pomoc hasiče. Ti začali okamžitě čerpat vodu a více než stovka dobrovolníků vyčistila jeskynní prostory tak, abychom mohli začít natáčet. Pro mě to byl nejsilnější a nejdojemnější zážitek z celé realizace. Bylo to v době nejpřísnějších karanténních opatření, a přesto ti lidé šli do jeskyní pracovat s rouškou na obličeji a bez nároku na finanční odměnu. Jen proto, abychom to mohli natočit. Tenkrát jsem si uvědomil, kolik bezejmenných hrdinů tenhle film má. Jsem za to nesmírně vděčný a ani nemám šanci těm lidem poděkovat, protože jak se objevili, tak zase zmizeli.
Slavnostní premiéra filmu se chystá na pondělí 16. května 2022 od 18.00 hodin ve velkém sále pražského kina Lucerna. Kromě toho proběhnou ještě 2 předpremiéry v místech natáčení filmu: v Kadani a Blansku. Více informací zde.
Autorka: Anna Pálová
