Předsudečné násilí je motivováno předsudky útočníka vůči skupině, kterou v jeho očích reprezentuje napadený. Může mít různé podoby, od nadávek až po fyzické násilí. Pomoz námukázat, že se předsudečné činy dějí i u nás. #Ozvise a řekni, co se ti stalo, na www.ozvi-se.cz.
Studuje chemii, ráda zpívá a hraje na kytaru. Když se osmnáctiletá Kristýna Chmelířová letos poprvé chystala k volbám, hned měla jasno, že bude volit stranu, která podporuje manželství pro všechny. Je totiž ally, tedy člověk, který podporuje LGBT+ lidi – i přesto, že jí osobně se toto téma netýká. Je pro ni však důležité, aby lidé věděli, že se jí mohou svěřit. Kvůli duhovému oblečení, které na vyjádření podpory nosí, se jí však stal hodně nepříjemný zážitek.
Když byla Kristýna na festivalu Prague Pride poprvé, oceňovala především atmosféru. „Líbí se mi, jak tu jsou všichni šťastní. Otevřeně ukážou, kdo doopravdy jsou, a lidé kolem jim to přejí,“ popisuje své dojmy z první návštěvy festivalu Kristýna. I proto s sebou dva roky zpátky vzala na duhový průvod i své kamarádky.
„Nakoupila jsem oblečení tak, aby nebylo nijak vyzývavé, ale aby tam zároveň byla vidět duha,“ vypráví Kristýna. V den průvodu nebylo hezké počasí, tak alespoň mohla využít svůj duhový deštník. Ve chvíli, kdy se průvod chystal na výšlap na Letenské náměstí, se Kristýna s kamarádkami rozhodly, že se půjdou najíst. “Chtěly jsme více prozkoumat uličky a najít nějaký nový, zajímavý podnik. To ale byla chyba,“ vzpomíná.
Raději uteč
Skupina štamgastů, lidí ve věku asi čtyřicet let, se scházela před vstupem do jedné z restaurací a dávala si cigaretu. „Ani mě nenapadlo přejít na druhou stranu ulice, akorát jsme je chtěly obejít,“ popisuje Kristýna začátky potyčky. Když ale dívky přišly blíž ke skupině, stalo se něco, co nečekaly. „Obestoupili nás a my byly tak uprostřed kruhu. V ruce jsem držela fialový nafukovací balónek, který mi z ničeho nic prasknul u hlavy. Nevím, jestli ho praskli cigaretou nebo rukou, ale strašně jsem se lekla,“ pokračuje ve vyprávění Kristýna. “V tu chvíli jsem byla tak v šoku a paralyzovaná, že přestože mi normálně nedělá problém se slovně bránit, nezmohla jsem se na nic,” dodává.
Nejvíce Kristýnu vyděsilo, že nešlo jen o slovní dorážení, ale že se na ně útočníci nebáli sáhnout. „Oni by se nám nebáli ublížit, bylo by jim to jedno. Tahali nás za květované věnce, co jsme měly na krku, a říkali, ať raději utečeme. Bůh ví, co by se stalo, kdybychom se zdržely déle,” vzpomíná Kristýna.
Vytržení z reality
Poté, co dívky odešly, na ně skupinka stále pokřikovala. Celý zážitek v nich rezonoval ještě dlouhou dobu poté. „Po cestě jsme byly dost zamlklé a snažily jsme se na to nemyslet. Že nám mohl někdo ublížit jen proto, že jsme procházely kolem, nás úplně vytrhlo z reality,“ říká Kristýna a vzápětí přemýšlí, proč se něco takového stalo. „Bylo to proto, že si o mně mysleli, že jsem lesba? Proto, že jsem byla jinak oblečená nebo proto, že jsem otevřeně podporovala LGBT+ lidi? Všechny tři možnosti jsou strašné,“ zamýšlí se Kristýna.
Do teď o svém zážitku nemluvila s rodiči, protože se bála. Vyčítala si, že vůbec své kamarádky do takových uliček vzala. “Kdybychom šly hlavními ulicemi, nic takového by se určitě nestalo. Mohly jsme třeba zavolat policii a řešit to dříve,” svěřuje se.
Pro Kristýnu je velmi důležité, že o svém zážitku už dokáže mluvit. Je jí líto, že LGBT+ lidé musí zažívat to, s čím má sama zkušenost. Za tmy by už nikdy sama postranními uličkami nešla, ale v rámci možností se snaží svým oblečením či doplňky lidem kolem sebe ukázat, že podporovat LGBT+ lidi je v pořádku. “Čím dříve se lidé naučí, že je to naprosto normální, tím méně bude docházet k takovým situacím,” zakončuje Kristýna.
Kristýna dosud o svém zážitku nemluvila s rodiči, protože se bála. Celou situaci si vyčítala.
„Kdybychom šly hlavními ulicemi, nic takového by se určitě nestalo,“ říká
Proč se tyto věci dějí?
Předsudečné násilí je motivováno předsudky útočníka vůči skupině, kterou v jeho očích reprezentuje napadený. Může mít různé podoby, od nadávek až po fyzické násilí. V policejních statistikách však kategorie homofobního násilí vůbec neexistuje, takže o počtu útoků na LGBT+ lidi v Česku toho mnoho nevíme. Reálně však k těmto incidentům dochází, jak dosvědčuje konkrétní příklad Kristýny.
Kristýna se ozvala, je však výjimka
Drtivá většina napadených o projevech nenávisti mlčí. Mnoho z nás si řekne, že se přece zas tolik nestalo. Chceme na všechno co nejrychleji zapomenout. Je to pochopitelné, jenomže mlčení nic nezmění. Pomoz ukázat, že se předsudečné činy dějí. Ozvi se a napiš, co se ti stalo. Pokud budeš mít zájem, odborný tým z In Iustitia ti nabídne pomoc.
Autorka: Anna Pálová